zpět

August Emanuel Reuss

1811- 1873 
August Emanuel Reuss byl lázeňským lékařem v Bílině a do světové geologie se zapsal jako zakladatel mikropaleontologie, tedy studia mikrospopických zkamenělin, které pomáhají určovat stáří geologickýchhh vrstev. Je jedním z trojice významných vědců, kteří v 19. století přispěli k ustavení geologie jako plnohodnotné vědy, a jež jsou svým životem a bádáním spjati se severními Čechami: J. E. Hibsch, C. G. Laube a A. E. Reuss. 
 
Reuss jako nejstarší z této trojice byl původně, stejně jako jeho otec Franz Ambros Reuss, lázeňským lékařem v Bílině. (Jeho otec F. A. Reuss, který propojil geologické bádání o vlastnostech minerálních vod a jejich působení a založil tak celý obor balneologie, byl rovněž osobnost světového formátu.) August Emanuel je považován za zakladatele mikropaleontologie – tedy studia zkamenělin mikroskopických organismů. Ty, jak se ukázalo, mají velký význam při relativním určování stáří geologických vrstev. Věnoval se hlavně dírkovcům, jejichž schránky se dají poměrně přesně popsat a rozlišovat, takže byli dobře zkoumatelní i s tehdejšími prostředky mikroskopovací techniky. Reuss si povšiml, že jednotlivé vrstvy horniny mají své typické zástupce dírkovců a lze tak poměrně přesně rozlišit určité období geologické minulosti i na malých úsecích.

A. E. Reuss se zabýval hlavně tzv. křídovým útvarem, tj. pozůstatky posledního moře v období křídy tvořící známé opuky a pískovce. Studoval ale i jiné geologické fenomény v oblasti střední Evropy. Své poznatky publikoval německy, a jeho práce se dotýkala mnoha pozdějších oborů geologie, jež se tehdy jako věda teprve ustavovala.  Působil v Praze a poté ve Vídni. Roku 1859 Byl jmenován rektorem University Karlovy. 

Zajímavostí je, že mu byly za vědecké zásluhy uděleny četné pocty a tituly, mimo jiné šlechtický titul. František Josef I. mu do erbu vložil hned 3 geologické symboly: Vrch Bořeň (tyčící se rozeklaně nad rodnou Bílinou, jež je dominantou oblasti a dodnes fascinuje nejen geology), ulitu fosilního amonita (i když v Reussově případě by bývala na místě spíš schránka dírkovce, ta se však císařskému heraldikovi nejspíš nezdála vhodná) a větvičkovitý fosilní korál. V Reussově erbu se tak nádherně slučuje romantický duch doby 19. století: Ideál poznání a rytířství ducha, ale i poetičnost, která se z vědy ve 20. století již programově vytratila.

Rozsáhlé Reussovy sbírky zkamenělin obsahovaly fosilie z oblastí, které později často zmizely při těžbě hnědého uhlí. Jeho sbírky zaplňovaly objem zhruba deseti železničních vagónů, v nichž byly, po Reussově smrti v roce 1873, převezeny do muzea v Budapešti, kde však bohužel mnohé ze sbírek podlehlo zkáze při maďarském povstání v r. 1956.

 
Literatura a další odkazy
Chlupáč, I., Budil, I.; Tajemné hlubiny času, Academia. Praha 2006. s. 159-164.

Hurník, S.: Zavátá minulost Mostecka.  Regionální museum v Mostě 2001. s. 3-8.

Regionální muzeum v Teplicích: Reussové z Bíliny. Památce velkých přírodovědců. Teplice 2001.

Bílinská přírodovědná společnost z. s.: Otec a syn Reussovi.URL: http://priroda.sdas.cz/reussovi.htm  [24. 4. 2019]

Muzeum Bílinská kyselka: URL: https://www.muzeumbilinskekyselky.cz/ [24. 4. 2019]

 

MZ