Krkonoše jsou naším nejvyšším pohořím. S výškovým rozpětím se mění i klimatické podmínky, které zapříčiňují obrovskou rozmanitost místní květeny. Proto Krkonoše vždy přitahovaly sběrače, botaniky a vůbec všechny milce rostlin. Stezka nás provede Obřím dolem – nejhlubším údolím v České republice, který je jakýmsi mikrokosmem krkonošské flóry – vystoupáme od údolních smrčin až k vysokohorské tundře a cestou se seznámíme s osobnostmi z historie botanického bádání, které s tímto pohořím nedílně spojily své jméno. Časová náročnost stezky je přibližně 3 hodiny (není však započítána zpáteční cesta, která nabízí více možností).
Prameny: Krkonošské muzeum Správy Krkonošského národního parku; Správa Krkonošského národního parku; Krkonošské muzeum v Jilemnici; Národní muzeum, Botanické oddělení; Archiv Masarykovy univerzity, fond Josef Podpěra; Masarykova univerzita, sbírky Ústavu botaniky a zoologie; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, fond Karel Domin; fotopříloha Jan Štursa a Marie Fárová
Literatura: Bašta, J.: K historii krkonošského národního parku, Živa, 4/2013, s. 65; Ilg, W.: Josephine Kablik (1787–1863) Erforscherin der Flora des Riesengebirges, Hoppea, Denkschr. Regensb. Bot. Ges., 73/2012, s. 7-26; Jeník, J.: Přínos Tadeáše Haenkeho k floristice Krkonoš, Zpr. Čs. Bot. Spol., 20/1985, s. 197–209; Jeník, J.: Dvousté výročí výpravy České společnosti nauk do Krkonoš, Opera Corcontica, 23/1986, s. 53-76; Paulus, F. – Steinová, Š. – Štěchovský, J.: Univerzitní botanické zahrady v Praze v letech 1775-1945, Praha 2017; Procházka, F.: K životním osudům Josefa Šourka, Krkonoše – Jizerské hory, 12/2001, s. 14-16; Viniklář L.: Vývoj české přírodovědy 1869-1929, Praha 1931.
Poděkování: Jiří Hadinec, Jan Štursa, Ota Šída, Jiří Danihelka, Lukáš Strnad
Krkonoše – Eldorádo botaniků