Jaromír Tomeček

1906–1997 

Jaromír Tomeček (1906–1997) patří k nejtalentovanějším československým popularizátorům v oblastech přírodních věd a ochrany přírody. Plně si zaslouží být zařazen po bok vědců a vynálezců. V jeho díle svým způsobem pokračuje tradice romantické naturfilosofie, vnímání přírody z hlediska vědy propojené s náboženstvím, astrologickou symbolikou, mytologií a sakrálním pojetím času.

 

Jaromír Tomeček se narodil v Kroměříži do početné rodiny, otec byl krejčí se širšími kulturními zájmy. Jaromír vystudoval klasické gymnázium v rodném městě a několik semestrů Právnické fakulty na Masarykově Univerzitě v Brně. Studium nedokončil, odstěhoval se na Podkarpatskou Rus, kde působil jako notář. Nejprve sídlil v oblasti pusty, později přímo v Karpatech. Stal se tak členem početné skupiny českých literátů a umělců (Karel Čapek, Ivan Olbracht, Vladislav Vančura ...), okouzlených divočinou i kulturou vzdálené a starobylé „Uherské Rusi“. Koncem třicátých let se osobně angažoval ve Stráži obrany státu v boji proti útokům z Maďarska a Polska. Po rozpadu druhé Československé republiky se vrátil na Moravu, kde prožil zbytek života. Dokončil právnické vzdělání a věnoval se novinářské práci, překladatelství, popularizaci přírodních věd, ochraně přírody a až téměř do posledních dnů psaní knih a přednáškám pro veřejnost. Za svého života byl v určitých kruzích známou a obdivovanou osobností, dostalo se mu široké publicity, účinkování v rozhlasových i televizních pořadech a mnoha ocenění. 

Mohlo by se zdát, že spisovatel obdivující krásy přírody příliš nesouvisí s dějinami české vědy. Jaromír Tomeček je ovšem skutečným pokračovatelem tradice české naturfilosofie. Byl velmi zdatným terénním biologem, který se účastnil výzkumů s předními zoology i botaniky své doby (Karel Hudec, Zdeněk Kux, Jan Šmarda). Jeho literární díla nejsou žádným „povídáním o zvířátkách“, ale jsou plně propojena s přírodovědnými poznatky a čtenář se díky nim může dozvědět o životě organismů často mnohem více než z lecjaké odborné literatury. 

K prvním inspiračním zdrojům Tomečkovy tvorby patří nepochybně jeho mnohaletý pobyt v Podkarpatské Rusi. K tamější přírodě i lidem nepřistupuje z pozice nadřazeného úředníka z vyspělejší země, ale jako pozorný návštěvník mapující krajinu i dějiny země. Ve svém díle se nevyhýbá ani „animistickému“ pohledu na svět místních obyvatel, a proto se dozvídáme o různých pozoruhodnostech (například o zaříkávání psů, lesních mocnostech...). V podobném duchu referuje i o dalších navštívených krajinách.

Obrovským Tomečkovým přínosem je zprostředkování poznatků přírodních věd širší veřejnosti formou přednášek, sloupků a knih. Sám byl inspirován četbou biologů a filosofů, Emanuela Rádla či Jacoba von Uexkülla, a blízkou spoluprací s mnoha přírodovědci. Byl průkopníkem moderního pojetí ochrany přírody, původně lovcem, který přešel na opačnou stranu a začal vášnivě bránit práva zvířat i přírody jako celku. Navzdory tehdejšímu socialistickému budovatelskému nadšení se zasazoval o záchranu biotopů před rozvojem civilizace, dlouho před dnešní organizovanou ochranou přírody a modernější legislativou. Jeho knihy také zažehly nadšení pro přírodu u mnoha mladých badatelů a badatelek, kteří se pak výzkumu a ochraně přírody věnovali celý život. 

 

Literatura a další odkazy

Sylva BARTŮŠKOVÁ: Jaromír Tomeček. Praha: Československý spisovatel, 1981.

Jan LACINA, Jiří POLÁČEK (eds.): Odkaz Jaromíta Tomečka. Brno: Veronica, 2008.

Jaromír TOMEČEK: S nebem nad hlavou. Praha: Mladá fronta, 1985.

RF