Společenství vědců a umělců na zámku v Liběchově

1833-1872 

Liběchovický zámek se stal před polovinou 19. století místem setkávání a inspirace vědců, učenců a umělců, někteří tu nacházeli i útočiště před politickým pronásledováním. Býval jedním z významných center rozvíjející se české kultury.

 

Na liběchovickém zámku se společnost učenců a umělců mohla setkávat díky mecenátu velkostatkářského rodu Veithů. Tento původně měšťanský rod, pocházející z jižních Čech, zakoupil liběchovický zámek a panství na přelomu 18. a 19. století. První majitel zámku toho jména, Jakub Veith, zbohatnul díky své tkalcovské dílně a vojenským dodávkám, patřil také k průkopníkům výroby cukru z cukrové řepy. Roku 1833 převzal správu liběchovického panství Jakubův syn Antonín (1793–-1853). 

Díky kulturnímu rozhledu a bohatství Antonína Vietha se Liběchov stal jedním z kulturních a vědeckých center celých Čech. Antonín Veith byl pokrokovým vlastencem se sociálním cítěním, podporoval české školství i kulturu. Zakázky na jeho panství dostali krajinář Josef Navrátil, malíř historických událostí Antonín Lhota, portrétista Antonín Machek či malíř náboženských témat František Tkadlík. Ze sochařů získal od Veitha zakázku například Josef Max, jehož sochy zdobí mimo jiné Karlův most. Díky Veithově štědré podpoře se zámecký kuchař Václav Levý vyučil sochařem a stal se proslulým umělcem. Levý na liběchovickém panství tvořil monumentální plastiky přímo ve volné přírodě (např. Klácelovu poustevnu).

K hostům na zámku patřil i historik František Palacký, jazykovědec Pavel Šafařík, cestovatel Vojtěch Náprstek či místní pokrokový kněz, kritik celibátu a průkopník moderního vinohradnictví Filip Čermák. Pobýval zde i matematik a filosof Bernard Bolzano, pokrokový učenec pronásledovaný nepřízní světských i církevních úřadů. Místo zámeckého knihovníka tu jeden rok zastával řeholník a úřadům nepohodlný intelektuál František Matouš Klácel, jehož dílo je dodnes zajímavé díky teoriím o původu lidského umění v přírodních procesech. 

Velkostatkářský rod se však po polovině 19. století dostal do finančních potíží, a v roce 1872 museli zámek Liběchov prodat.

 

Literatura a další odkazy

Jan KILIÁN: Dějiny Liběchova. Vydalo město Liběchov: 2016.

Karel STIBRAL, Ondřej Dadejík, Vlastimil ZUSKA: Česká estetika přírody ve středoevropském kontextu. Praha: Dokořán 2009. 

RF

Zobrazit na mapě