Jan Krejčí

1825–1887 

Jan Krejčí je právem zván „otcem české geologie“, o jejíž vznik se zasloužil. Patřil ale také mezi obrozence, byl politikem i oblíbeným pedagogem. Ustavil českou geologickou terminologii a vydával souhrny soudobých vědeckých poznatků na stránkách časopisu Živa, který redigoval spolu s Janem Evangelistou Purkyně. Základy, které položil v české vědě druhé poloviny 19. století, ovlivnily další generace vědců i pedagogů. Ve svém díle se odkazuje na moderní pojetí geologie Charlese Leyella a Darwinovo učení. Jako terénní pracovník se účastnil geologického mapování Čech a osobně prošel pěšky většinu českých geologických lokalit.

 

Jan Krejčí se narodil v Klatovech jako jediný syn bývalého dragouna (příslušníka jízdní pěchoty). Rodina se záhy přesunula do Prahy za prací, a malý Jan tak absolvoval školní vzdělání zde. Stěžejním se pro něj stalo studium na pražské reálce, kde ho učil i Josef Jungmann (zasloužil se o ustavení spisovné češtiny), který se pro něj stal velkým vzorem. Období studií bylo prodchnuto obrozeneckými dýchánky spojenými hlavně s Vojtěchem Náprstkem, které se konaly v domě „U Halánků“ (dnešním Náprstkově muzeu). Pořádaly se výlety do okolí Prahy, čtení básní i filosofické disputace. Na konci svého filosofického studia se Krejčí účastnil revolučních událostí roku 1848. Po studiích se stal asistentem v Muzeu u Františka Xavera-Maxmiliána Zippeho, myšlenkově navazoval na svého učitele a po jeho odchodu do Vídně se stal kustodem muzejních sbírek. Působil jako pedagog pražské reálky v Žitné ulici, později na pražské polytechnice a na pražské univerzitě. Byl také poslancem zemského sněmu. Krejčí působil v době, kdy se teprve ustavovala česká vědecká terminologie. Právě v jeho díle se spojily vědecké poznatky se srozumitelným kultivovaným literárním vyjádřením, kterým chtěl zpřístupnit svým studentům, ale i běžnému čtenáři objevy vědy. Sepisoval učebnice a stal se spolu s Janem Evangelistou Purkyně redaktorem časopisu Živa. Na stránkách tohoto časopisu si postupně vybrousil literární a vědecký styl a jeho texty se staly vzorem česky psaných vědeckých spisů. Psal nejen o tématech geologických, ale i o fyzikálních jevech a kosmogenezi, popularizoval i Darwinovo učení o evoluci. (A vinou toho se dostal do konfliktu s církevními hodnostáři.) Zajímavý je jeho odborný spor s Joachimem Barrandem. Barrande objevil, že na některých místech se uprostřed starší fauny nachází geologicky mladší trilobiti a další zvířena. Vysvětloval to jako „kolonie“ mladší fauny, které se objevují ve starší formaci a postupně se pak rozšíří, případně vytlačí příslušníky starší fauny. Krejčí správně upozornil, že přítomnost mladší fauny ve starší je způsobena přítomností mladších vrstev ve starších vlivem deformací během vrásnění. Nakonec však toto (byť správné) stanovisko odvolal, zřejmě z úcty ke stárnoucímu Barrandovi. Existovaly totiž obavy, že Barrande by v roztrpčení nad sporem s českou vědeckou komunitou nechtěl odkázat svou rozsáhlou sbírku zkamenělin Vlasteneckému muzeu. 

Krejčí psal poutavou formou, která je srozumitelná i pro dnešního čtenáře. Kromě poetických Horopisných obrazů okolí pražského, kde popisuje výhledy ze známých vrcholů, dodnes hojně navštěvovaných turistických cílů, vydal učebnici geologie a mnoho osvětových článků v Živě. Zemřel ve věku 62 let poté, co se nachladil na geologické exkurzi. Po jeho odchodu česká geologie spíše stagnovala a znovu se začala rozvíjet až po vzniku Československa.

 

Literatura a další odkazy

Kettner, R.: Geologické vědy na pražských školách. Univerzita Karlova. Praha 1967, s. 25–100.

Krejčí, J.: Horopisné obrazy okolí pražského. Praha 1857. URL: https://digitalniknihovna.mlp.cz/mlp/view/uuid:8abd8310-d8b8-11dc-b213-000d606f5dc6?page=uuid:39c28130-d8b9-11dc-9de8-000d606f5dc6

Krejčí, J.: Člověk a příroda. Živa, 13/1, 1866, s. 1–17. URL: https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:b4b17095-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:1c809b68-435e-11dd-b505-00145e5790ea

Krejčí, J.: Člověk a příroda. Živa, 13/2, 1866, s. 81–96. URL: https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:b4b31e46-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:1c7d3f88-435e-11dd-b505-00145e5790ea

Kříž, J.: Joachim Barrande. Český geologický ústav Praha 1999.

Matoušek, O.: Dějiny československé geologie. Mladá generace československých přírodovědců a zeměpisců. Praha 1935.

Ústřední ústav geologický: Geolog Jan Krejčí. Sborník prací k 100. výročí úmrtí Jana Krejčího. Praha 1987.

Veselý, J.: 1018. schůzka: Otec geologie české. URL: https://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/1018-schuzka-otec-geologie-ceske--1432508 [24. 4. 2019]

 

MZ