Štola Johannes

 

Toto důlní dílo dokumentuje hornickou minulost Krušnohoří starou nejméně 5 století. Když k němu přicházíme osamělou lesní cestou, slyšíme zurčet potok, kapky vody se třpytí na mechu. V 16. století – zlatém věku místní těžby – tu však bylo mnohem rušněji než dnes, krajina byla odlesněna a na potoce hučela vodní kola a hutě. Při sestupu do štoly sestupujeme do hloubi historie celé oblasti, která byla v červenci 2019 jako „hornický region Erzgebirge/Krušnohoří“ prohlášena světovou památkou UNESCO.

 

Důvodem vyhlášení štoly Johannes a Krušnohorského hornického regionu památkou UNESCO je skutečnost, že právě z této oblasti se již od středověku šířily poznatky a inovace v oblasti hornictví a hutnictví, které převedl do písemné podoby Georgius Agricola, jáchymovský lékař, dodnes považovaný za zakladatele geologických věd. Později se o převedení těchto poznatků a staleté empirie horníků zasloužil Jan Tadeáš Peithner z blízkého Božího Daru, jenž založil v Praze roku 1763 první hornickou školu na světě. (Současná nejstarší existující univerzita tohoto oboru je v blízkém Saském Freibergu, který je součástí téhož hornického regionu na německé straně a sehrál v Evropě důležitou roli při formování geologických věd.) Celá tato hornická krajina je výslednicí geologické pestrosti a přítomnosti rud, staletí hornické činnosti, rozmachu lidského poznání, ale i vysídlení celé krajiny po II. světové válce. Celkový dojem z míst, která zde procházíme, je tajemnost i tesknota, ale především ohromení nad neuvěřitelnými důlními díly, vzniklými pouhou činností lidských rukou. Agricolovo dílo o hornictví a hutnictví je doprovázeno stovkami dřevorytů s názornými popisy a obrazy hornické práce. Horníci zde vypadají jako pohádkoví permoníci, v pozadí je renesanční krajina Krušných hor. Nahlížíme skrze ně do zcela jiného světa – světa jiných hodnot, jiných časových dimenzí – do světa prakticky bájného ve smyslu neuvěřitelnosti a nepředstavitelnosti díla, které zde horníci vykonali za pouhých několik století. Při prohlídce štoly Johannes tento svět spatříme – vyzbrojeni baterkami, holínkami a současnou výbavou, jsme zasaženi opravdu intenzivním zážitkem sestoupení do hlubin času – geologického, historického i mytického. 

Kromě nevšedního vnitřního prožitku zde můžeme spatřit staré závaly, výdřevy, probublávající důlní vodu pod nohama, obrazce vzniklé vlášením hub na stěnách, staré hornické značky. Můžeme potěžkat přetěžký magnetit a v rozšířené části prohlídky se doslova plazit na místech, kde horníci při dobývání lehávali celé hodiny jen při svitu kahanu. Právě zde člověk pochopí, proč si horníci říkali a dodnes říkají: „Zdař Bůh!“ 

 

Literatura a další odkazy

Bílek, J.; Jangl, L.: Osobnost Tadeáše Peithnera. Předmluva k: Peithner z Lichtenfelsu, Jan Tadeáš Antonín: Pokus o přírodní a politické dějiny českých a moravských dolů (Vídeň 1780). 1982; s. 3–31.

Jiřího Agricoly dvanáct knih o hornictví a hutnictví, Montanex 2007. 

Štola Johannes: URL: http://www.stolajohannes.cz/cs/novinky/115-jsme-svetove-dedictvi-unesco-hornicky-region-erzgebirge-krusnohori.html [26. 8. 2019].

Zobrazit na mapě