Maria Curie-Skłodowská

1867–1934 

Maria Curie je jedna z nejdůležitějších žen v dějinách vědy. Její objevy na poli fyziky a chemie se staly klíčovými pro současný model atomu, fyzikální pojetí hmoty a energie. Porovnáním vzorků jáchymovského smolince s čistou uranovou rudou zjistila, že smolinec obsahuje neznámou zářící substanci, jíž se jí poté podařilo náročnými postupy vyseparovat z mnoha vagonů tohoto důlního odpadu, který si nechala zaslat do Paříže.

 

Maria Skłodowská pocházela z Polska, v roce 1891 přišla studovat na pařížskou Sorbonnu fyziku a chemii. Doktorát si zvolila přímo u objevitele přirozené radioaktivity – Henri Bequerela. V jeho laboratoři poznala Pierra Curie, za kterého se provdala v roce 1895. Zkoumala radioaktivitu uranových rud pomocí elektrometru, což je speciální trubice schopná zaznamenat každý jednotlivý paprsek radioaktivního záření. Tak zjistila, že vzorek smolince, tj. uranové rudy, která se tehdy používala k výrobě světélkujících uranových barev, vyzařuje více než čistý vzorek uranu stejné hmotnosti. Chemicky se jí spolu s manželem Pierrem podařilo oddělit onu zářící substanci, ale zjistila, že její hmotnost je velice nepatrná (pouze 1gram na cca pět tun smolincového odpadu). V roce 1903 za objevy na poli radioaktivity dostala spolu s manželem a H. Bequerelem Nobelovu cenu za fyziku. Díky tomu mohla být založena i samostatná laboratoř manželů Curieových pro výzkum radioaktivity při pařížské Sorbonně. Pierre ale zahynul tři roky poté při tragické dopravní nehodě a Maria se stala jedinou vedoucí laboratoře. V roce 1910 se jí podařilo izolovat čisté radium (původně izolované vzorky byly totiž vždy kontaminovány baryem), což jí vyneslo druhou Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. Stala se první ženou na poli přírodních věd, která cenu získala, a to dokonce ve dvou různých oborech! Během první světové války sama vyráběla a používala trubičky s radonovým plynem, které zabraňovaly šíření infekce v ranách vojáků, nechala též zkonstruovat pojízdné rentgenové polní jednotky. Při těchto misích jí pomáhala dcera Irène, později provdaná Joliot-Curie (1897– 1956). Irène pokračovala ve stopách svých rodičů a spolu s manželem Fredericem Joliotem Curie získali v roce 1935 Nobelovu cenu za chemii za objev umělé (tj. vyvolané) radioaktivity.

Její objev otevřel pole dalším badatelům, znamenalo to totiž, že atom není nedělitelná homogenní částice hmoty. Dovnitř atomu sice není možné nahlédnout, i vyzařování, které emituje, je okem neviditelné, ale je měřitelné a uchopitelné experimentálně. V roce 1911 pak Ernest Rutherford popsal stavbu atomu tzv. planetárním modelem, kde okolo velmi hmotného kladně nabitého jádra obíhají elektrony. Nitro hmoty jako by zrcadlilo model kosmu.

 

Přestože manipulovala se silně radioaktivními substancemi, nezjistila nikdy, že účinek záření může mít zhoubné následky, ty se začaly lékařsky popisovat až během 30. let (šlo o tzv. jáchymovskou hornickou nemoc, otravu radiem u dělnic manipulujících s uranovými barvami a další). Maria Curie zemřela na aplastickou anémii, poruchu tvorby krevních buněk, způsobenou stálým kontaktem s radiací. Její druhá dcera Ève (1904–2007) se stala se spisovatelkou. Jejím prvním počinem byl matčin životopis, působila jako novinářka a válečná zpravodajka, byla angažovaná v odboji a později spolu s manželem v organizaci UNICEF.

 

 

Literatura a další odkazy

Běhounek, F.: Atom děsí svět. R.Mikuta. 1947, 268 s.

Houdek, F. : Nejslavnější z vědkyň. Vesmír 2017/11.

Hloušek, J.: Jáchymov – Joachimsthal. Kateřina Hloušková – vlastním nákladem. Jáchymov, 2017. URL: https://www.jachymov-joachimsthal.cz/ [24. 2. 2021].

 

MZ