Karlovarské vřídlo - deska s ódou na Vřídlo Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic

1829 

Okolo roku 1500 napsal významný český humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic latinsky psanou báseň k oslavě karlovarského Vřídla. Na Mlýnské kolonádě u Mlýnského pramene je umístěna deska s latinským originálem básně a českým překladem Jaroslava Vrchlického. Báseň vznáší otázku po původu pramenů, kterou později budou řešit celé generace vědců až do současnosti.

 

Vřídlo hodné, by tě Musy plným sborem opěvovaly,

odkud žhavé prameny tvé tryskajíce výš se valí?

Sirné žíly, vápno živé odkud zázrakem se nesou,

jsou to Sicílie žáry, které hrudí Etny třesou?

Či snad Pluto je tvůj soused, zahřívá on Styxu žehy vlny tvoje?

Tak (v básnickém překladu JV) začíná slavná Óda na Vřídlo, kterou vzdal hold Karlovarskému divu humanista a básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461–1510).Tento renesanční učenec studoval v Itálii, působil jako úředník královské kanceláře Vladislava Jagellonského, cestoval též na blízký východ a nakonec se usadil na Hasištejně – rodinném sídle v Podrušnohoří, kde shromáždil obsáhlou knihovnu, podporoval vědy a umění.  Psal pouze latinsky – v básni věnované karlovarskému Vřídlu se podivuje nad zázračným fenoménem a vznáší otázku nad původem horkých vod. Metaforicky se blíží pravdě víc, než si na první pohled uvědomujeme. Jeho „básnická otázka“ zůstává nezodpovězena. Stejně tak pro Goetha byl původ Vřídla (a obecně původ věcí) otázkou věčně otevřenou a stále podněcující k dalšímu bádání. Přestože místní prameny jsou studovány několik staletí, jejich geneze není ani dnes uspokojivě dořešena, stejně jako detailní stavba oháreckého riftu, po jehož zlomech termální vody vystupují.

Bohuslav Hasištejnský velebí vřídlo podobně jako později v 19. století Goethe. Reflektuje přitom skutečnost popsanou už v Antice u Vitruvia, že voda je taková, jakými horninami prochází. I dnes je ostatně vývěr Vřídla zážitkem, ve kterém lze vnímat geologické procesy jako vulkanismus (přítomnost CO2 ) a sedimentace (usazování vřídlovce např. na stěnách nádržek a fontán), ale i jeho „živlovou“ povahu.

 

Hleď, jak divá

síla co tu bublin hází do vzduchu! Ó pohleď, pramen

pestře jak tu na své cestě barví mramor, barví kámen,

řek bys, Iris hraje sotva takto barev duhojasem.

Svaté Vřídlo, tryskej dále, pěň se neztenčené časem…

 

Báseň objevil místní historik a kněz August Leopold Stöhr (v roce 1815). Text byl z iniciativy karlovarského lékaře Jeana de Carro (1770–1857) přeložen do 15 světových jazyků (např. francouzský překlad pocházel od A. Dumase). Původní deska s latinským textem visela na Mlýnské kolonádě už od roku 1829. Po vystavění nové Mlýnské kolonády (1881) zde byla deska opět umístěna a byla později doplněna o český překlad J. Vrchlického.

 

Literatura a další odkazy

Burachovič, S.: Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. Praha, 2018. 205 s.

Urzidil, J.: Goethe v Čechách. Příbram 2009, 501 s.

Vylita, B.:  S geologem po Karlových Varech. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1990. 176 s.

Hladil, J., Lisá, L., Vylita, T.: Mikrosvět a makrosvět vřídlovce. Karlovarská přírodní laboratoř. Vesmír 86. 2007/7. URL: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2007/cislo-7/mikrosvet-makrosvet-vridlovce.html [24. 2. 2022].

 

MZ

Zobrazit na mapě