Michael Maier

1568–1622, 16.–17. století  

Lékař a alchymista Michael Maier (1568–1622) byl významnou osobností pražské renesanční vědy. Jeho působení na dvoře Rudolfa II. bylo sice poměrně krátké, ale zato velmi intenzivní. Maierův zájem o přírodní vědy je úzce spjat s lékařskými aspekty alchymie a v této oblasti také obohatil mnohostranně zaměřenou rudolfínskou přírodovědu.

 

Michael Maier patří mezi autory nejznámějších alchymistických spisů počátku 17. století. Jeho cílem byla práce v oblasti lékařské alchymie s důrazem na symbolickou mytoalchymickou rovinu. Ač je jeho pobyt v Praze spjat hlavně s lety 1608–1610, nejednalo se o jeho první setkání s Prahou, neboť se sem dostal už během studií. Cílem Maierova přestěhování do Prahy byla nejen naděje na morální i materiální podporu jeho práce ze strany Rudolfa II., s důrazem na jeho laboratorní práci, ale také možnost spolupracovat s dalšími lékaři a alchymisty, kteří v Praze působili. Během pražského pobytu byl Maier v blízkém kontaktu s alchymistickým lékařem Matyášem Borboniem, ale předpokládá se také Maierova spolupráce s filozofem, alchymistou a lékařem Oswaldem Crollem. V Praze Maier v roce 1609 vydal vlastním nákladem alchymistický spis De medicina regia et vere Heroica, Coelidonia a soubor 40 básní Hymnosophia, které mu zdá se otevřely cestu k audienci u Rudolfa II. (svoji proslulou knihu Atalanta fugiens Maier vydává až v roce 1617). Císař Michaela Maiera přijal 19. září 1609 do svých (nehonorovaných) služeb a o pár dnů později byl císařem za jeho mimořádné zásluhy a schopnosti povýšen do šlechtického stavu (získal titul comes palatinus). Maierovy zásluhy zajisté úzce souvisely s jeho alchymistickými lékařskými postupy s cílem nalezení univerzálního alchymistického léku. Maier odmítá spektakulární transmutační alchymii a bojuje proti „pseudochymikům“, tedy podvodným alchymistům kazícím dobré jméno „chymie“ (tedy alchymie), a volá po cestě, která by nebyla „proti přírodě“. Michael Maier sice Prahu v roce 1610 opouští – snad i proto, že mu císař neposkytl materiální podporu pro jeho práci – na příslušnost k pražskému císařskému dvoru se ale odvolává do konce života. 

 

Literatura a další odkazy

Karpenko, V.: Transmutace: zázraky a pochybnosti. In: Purš, I., Karpenko, V. (ed.): Alchymie a Rudolf II. Praha 2011, s. 229–248.

 

Purš, I., Hausenblasová, J.: Michel Maier a jeho působení v Praze. In: Purš, I., Karpenko, V. (ed.): Alchymie a Rudolf II. Praha 2011, s. 335–365.

 

LeO