Alberto Vojtěch Frič

1882–1944 

Alberto Vojtěch Frič – cestovatel, botanik, kaktusář a etnograf – strávil přes deset let života v Jižní Americe mezi indiánskými kmeny. Po návratu do Prahy působil jako publicista a soukromý badatel, experimentoval s křížením rostlin i domácích zvířat. Polemizoval se soudobými genetickými teoriemi založenými na mendelismu, na základě vlastních pokusů problematizoval zaběhané vědecké názory.

 

Na svou první cestu se Frič vypravil v 18 letech, původní motivací bylo poznávání a sběr kaktusů, které od dětství pěstoval a jichž byl uznávaným znalcem už za gymnaziálních studií. Univerzitní vzdělání ho nelákalo, což nelibě nesl zejména jeho strýc – významný zoolog a paleontolog Antonín Frič. (Vzájemná antipatie přetrvala po celý život, přestože stylem myšlení, jak je vidět srovnáním jejich textů, si byli poměrně blízcí a nezapřeli v sobě výraznou energii vlastní slavné obrozenecké rodině Fričů.) Mladý Vojtěch, jenž pak na svých cestách Jižní Amerikou začal používat mezinárodní formu jména „Alberto“, podnikl do roku 1913 čtyři velké cesty, převážně do oblastí Gran Chaco a Mato Grosso. Brzy si uvědomil, že zatímco „kaktusy neutečou“, indiánské kmeny podléhají civilizačnímu nátlaku a mizí před očima, a zaměřil se raději na poznání jejich kultur. Nevystupoval jako vědec či dobyvatel, byl indiány přátelsky přijímán a získal si jejich respekt, což mu umožnilo studovat jejich jazyky, tradice, mýty, šamanskou medicínu atd. Své poznatky prezentoval na mezinárodních amerikanistických kongresech. Pro svůj nekompromisní postoj, který zaujal na kongresu ve Vídni (1908) proti koloniálním praktikám německých osadníků vůči brazilským indiánům, byl ostrakizován německými vědci, což vedlo k útlumu jeho odborné publicity. Známý je i jeho spor s antropologem Alešem Hrdličkou o původ člověka. Hrdlička byl obhájcem teorie kolébky lidstva v  Africe, Frič se stavěl za zpochybňované nálezy badatele Florentina Ameghina, který našel pozůstatky archaicky vypadajícího „člověka z argentinské pampy“ spolu s pozůstatky třetihorní fauny. Tento nález je svými morfologickými znaky dodnes udivující a jeho mnohem mladší datování bylo prokázáno teprve v roce 2013.

A. V. Frič psal uvolněným, ale myšlenkově hutným stylem. Jeho texty působí dodnes zcela svěžím dojmem.  V často anekdoticky laděných deníkových textech jsou rozesety a nastíněny zásadní problémy vědy týkající se evoluce, dědičnosti, taxonomie a mnoha dalších vědních oborů. Sám Frič se však distancoval od akademického prostředí, byl samoukem a svérázným myslitelem. Po vzniku nové republiky se usadil v Praze a kolem své košířské vily Božínky vybudoval skleníky a pokusné zahrady. Jeho domov, otevřený všem návštěvníkům, se stal vyhledávaným společenským centrem. Během války se Frič po zmrznutí jeho rozsáhlé sbírky kaktusů v roce 1940 stáhl do ústraní a své experimenty zacílil na šlechtění odrůd hospodářských rostlin. Zemřel v roce 1944 na tetanus poté, co se škrábl o hřebík  králíkárny.

Díky péči rodiny se zachovala jeho obsáhlá písemná a fotografická pozůstalost včetně dokumentace jeho originálních pokusů. Jeho botanická ani kulturně-antropologická práce nebyla dosud plně doceněna. Je znám spíše jako excentrický cestovatel a svérázný sběratel. Přivezl do Čech velké množství tropických rostlin, zejména kaktusů, úspěšně je pěstoval a popularizoval. Vytvořil vlastní systematiku kaktusů (1935), dokumentovanou rozsáhlým herbářem (1934). Ačkoliv popsal na stovky nových druhů, kvůli jeho přístupu k botanickým pravidlům, která příliš nectil, jich je však dnes jen něco přes šedesát publikováno platně.

Sepsal mj. několik dobrodružných a oblíbených románů (Dlouhý lovec, Strýček indián, Hadí ostrov). Etnograficky zaměřeným dílem (které mělo být trilogií, ale zůstalo nedokončeno pro úmrtí autora) je kniha Indiáni Jižní Ameriky. Kromě toho publikoval v soudobém tisku velké množství odborných, popularizačních a cestopisných článků, črt, reportáží a povídek. Většinu svých etnografických sbírek prodal pro nezájem českých institucí do muzeí v Petrohradě, New Yorku, Buenos Aires aj. V Praze jsou fragmenty jeho sbírky v depozitářích Náprstkova muzea. Jeho četná korespondence a záznamy experimentálních bádání dosud čekají na zhodnocení.

 

Literatura a další odkazy

Crkal, K.: Lovec kaktusů. Praha 1983, s. 432.

Deyl, V.: Lovec života. Životní osudy A. V. Friče, cestovatele, národopisce, kaktusáře, spisovatele a tvůrce nových rostlin. Praha 1954, s. 209.

Frič, A., V.: O kaktech a jejich narkotických účincích. Praha 2015, s. 117.

Frič, A., V.: Indiáni Jižní Ameriky. Praha 1977, s. 252.

Frič, A., V.: Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu. 3., upravené vydání. Praha 2011, s. 233.

Frič, A., V.; Frič Ferreira R.: Indiánská knížka. Praha 2012, s. 208. 

Fričová, Y.: Alberto Vojtěch Frič. URL: https://www.checomacoco.cz/a-v-fric/ [30. 8. 2021].

MZ