Busta a muzeum Eduarda Štorcha v Ostroměři

1978 

Ostroměřský rodák ─ pedagog, spisovatel a amatérský archeolog Eduard Štorch (1878–1956), má bustu v parčíku mezi školou nesoucí jeho jméno a muzeem věnovaným jemu a dalšímu ostroměřskému rodákovi, Karlu Zemanovi, jenž je rovněž spojen se ztvárněním pravěku. Bustu vytvořil hořický sochař Josef Bílek (1896–1978) ke stému výročí Štorchova narození v roce 1978. Busta byla zcizena v roce 2011 a na původním podstavci je nyní instalována její replika.

 

Eduard Štorch je známý jako tvůrce historických románů líčících dobu od pravěku lidstva přes počátky zemědělství, dobu bronzovou a železnou až po počátky raného českého státu. Jeho motivace byla pedagogická, snažil se přiblížit pravěk a historii pomocí příběhů založených na skutečných archeologických nálezech a pečlivě nastudovaných přírodopisných i historických reáliích. Věnoval se amatérsky archeologii, tu provozoval i se svými žáky a bral ji jako terénní metodu pro vyučování dějepisu. Jako amatér se ale neshodl s profesionálními archeology, znechucen vzájemnými spory, prodal svou obsáhlou sbírku Národnímu muzeu, a z těchto peněz pak financoval provoz svého pedagogického experimentu – přírodní školy na Libeňském ostrově (Dětská farma 1926–1934), která byla naplněním jeho myšlenek přirozeného vyučování. Archeologii se pak věnoval jen soukromě a se svými žáky. V roce 1934 mu nebyla prodloužena nájemní smlouva a projekt přírodní školy byl ukončen, Štorch později utrpěl zranění při lyžování, jehož byl na školách rovněž propagátorem. Psychicky i fyzicky podlomen odešel do předčasné penze, válečné období strávil psaním svých románů.

Přestože Štorchovo literární dílo může být bráno z vědeckého hlediska jako nepřesné a dnes zastaralé, patří autor mezi naše nejvýznamnější popularizátory vědy a rovněž průkopníky environmentální výchovy. Místní muzeum rodáků, které zřizuje obec Ostroměř, ho představuje spolu s režisérem Karlem Zemanem. Tyto osobnosti dodaly svou fantazií pravěkému světu příběh – Štorch slovem a Zeman (spolu s malířem Zdeňkem Burianem) obrazem. 

Štorchovi, ač literárně oceňovanému, po válce režim zabavil část pražského bytu i domku v Lobči na Kokořínsku. Pro nedostatek místa a z obavy o osud své knihovny a sbírek věnoval na sklonku života svou pozůstalost včetně autorských práv městu Hořice. Hmotné pozůstalosti se ujalo muzeum v Hořicích, většinu písemností převzal Památník národního písemnictví.

 

Literatura a další odkazy

 

Sýkorová, I., Matoušek, V.: Od Svatého Václava k lovcům mamutů: hrdinové Eduarda Štorcha očima dnešních archeologů. Vyd. 1. Praha: Epocha, 1998. 116 s.

Knitlová, H.: Beletrizace dějin ve výuce dějepisu. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu. 2012.

Veselý, J.: Kterak…aneb (první) půlkopa, tj. plná třicítka míst a příběhů z české, moravské a slezské minulosti, a to slavné i neslavné. Titanic. 2005, s. 108–115. 

Sklenář, K.: Bohové, hroby a učitelé: Cesty českých spisovatelů do pravěku. Libri, 2003.

Štorch, E. : Dětská farma. Eubiotická reforma školy. Pedagogická práce III, 1929. 

URL.: http://www.archiv.prirodniskola.cz/knihy-publikace/detska-farma.html [1. 8. 2021].

MZ

Zobrazit na mapě