Spolek pro chemickou a hutní výrobu / Spolchemie

založeno roku 1856, dodnes 

Zrod Rakouského Spolku pro chemickou a hutní výrobu (Österreichischer Verein für chemische und metallurgische Production) v roce 1856 v Ústí nad Labem znamenal zlom ve vývoji chemického průmyslu v českých zemích. Došlo k nástupu velkovýroby a nových technologických postupů. Spolek byl ve své době největším chemickým podnikem rakouské monarchie. Podniková laboratoř založená v roce 1860 byla v monarchii nejstarší. Pod názvem Spolchemie existuje ústecký podnik dodnes.

 

Mezi první produkty Spolku patřily chemikálie pro sklářství, textilní výrobu a zemědělství. Spolek rychle rostl a po jeho fúzi s belgickou firmou Solvay & Cie se stal největším chemickým podnikem na území Rakouska-Uherska. Po druhé světové válce byl podnik znárodněn a rozštěpen, osamostatnily se jeho pobočné závody mimo Ústí. Hlavním pilířem výroby se v poválečném období staly syntetické pryskyřice, určené zejména pro výrobce nátěrových hmot a pojiv.
Již od roku 1860 měl podnik svou laboratoř, v níž mj. probíhal výzkum technologií pro zužitkování odpadu z výroby. Roku 1899 byla patentována tzv. „ústecká zvonová elektrolýza“, která podniku přinesla soběstačnost při výrobě základních surovin. Od roku 1906 se laboratoř výrazně podílela na vývoji organických barev. Za první světové války zde vyvinuli způsob výroby granulovaného uhlí do filtrů plynových masek. Po druhé světové válce patřila k nejvýznamnějším úkolům výroba monokrystalů korundu na bázi oxidu hlinitého, umělých safírů, přičemž Spolchemie dosáhla světového prvenství v jejich čistotě. Probíhal i vývoj prvních československých aerosolů ve spreji (Biolit a Lybar). 
Od roku 1952 se část výzkumu přesunula do Výzkumného ústavu anorganické chemie, který sídlil ve staré správní budově. Významným krokem byla transformace podnikové laboratoře na Výzkumný ústav chemické techniky v roce 1964, kam přešlo všech 200 výzkumných pracovníků závodu. Výzkumných oblastí bylo mnoho. Zkoumala se např. možnost antimikrobiální a hygienické úpravy textilií, možnosti masové výroby tenzidů používaných pro čisticí a prací prostředky. Byl vyvíjen práškový wolfram používaný pro legovanou ocel k výrobě dělových hlavní či žárovkových vláken. Ústav vyvinul též syntetické rubíny pro lasery a družicové radary, pracoval na vývoji syntetické pryskyřice, kovokomplexních barviv pro barvení vlny či na barvivech pro syntetické látky. Při prověrkách po srpnové okupaci Československa roku 1968 došlo k propuštění řady odborných pracovníků, někteří z nich emigrovali. V roce 1970 byl Výzkumný ústav zrušen a celkově poklesl rozsah výzkumu. Po roce 1990 byla Spolchemie privatizována a i přes značné potíže existuje dodnes. Produkce se dnes soustředí na hydroxidy, chlorovou chemii a syntetické pryskyřice. 

 

Literatura a další odkazy

Kolektiv autorů: Dílo sedmi generací, 150 let Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 2008.
Der Österreichische Verein für chemische und metallurgische Poduction 1856–1906, Praha 1906.
Novák, M.: Mládí mezinárodního monopolu. Ústí nad Labem 1967.
Novák, M.: Vysoká hra. Působení mezinárodního chemického monopolu Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Ústí nad Labem 1966.
Historie Spolchemie. URL: https://www.spolchemie.cz/cs/historie/ [30. 4. 2021].

jam

Zobrazit na mapě