Kašpar Šternberk

1761–1838 

Kašpar Šternberk (1761–1838) patřil k výrazným osobnostem evropského vědeckého života. Jeho významná podpora přírodovědného výzkumu v českých zemích v první polovině 19. století se nesla v duchu zemského patriotismu. Vedle Šernberkova zájmu o botaniku, geologii, mineralogii a zejména o paleobotaniku, za jejíhož zakladatele je považován, byla zásadní jeho angažovanost vedoucí k založení pražského Národního (původně Vlasteneckého) muzea.

 

Hrabě Kašpar Maria ze Šternberka se narodil v Praze dne 6. 1. 1761. Již v dětství se z podnětu svého bratra Joachima seznámil s přírodními vědami, zejména s mineralogií a chemií, na přání rodičů se však stal duchovním. Po studiích teologie v Římě působil jako kanovník v Řezně (německy Regensburg). Po smrti bratra Joachima v roce 1808 zdědil Kašpar Šternberk jeho majetek nedaleko Plzně a od roku 1810 se trvale navrátil do Čech a usadil se na zámku Březina. Ten se stal centrem jeho přírodovědného bádání v Čechách a také prostorem pro setkávání významných přírodovědců tehdejší doby. Již zanedlouho po přestěhování do Čech založil hrabě Šternberk v parku na Březině, s jehož úpravou započal již jeho bratr, botanickou zahradu. Navazoval na své zkušenosti z Řezna, kde byla však jeho zahrada zpustošena napoleonskými vojsky. Již v roce 1813 se Šternberk stává čestným členem Královské české společnosti nauk. Je autorem asi 70 děl, z toho se mnohé zaměřují na přírodovědní vědy. Vedle významného botanického díla o lomikamenech Revisio Saxifragarum iconibus illustrata, který vyšel ještě v Řezně roku 1810, proslul Šternberk kromě dalších rostlinopisných děl obsáhlou osmidílnou publikací o pravěké flóře nesoucí název Versuch einer geognostisch-botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt (Pokus o geognosticko-botanický popis pravěké flóry) z let 1820–1838, která se stala základem pro další paleobotanický výzkum. O fosilních rostlinách, které Šternberk nacházel také ve vlastních černouhelných dolech u Radnice nedaleko Březiny, si od roku 1820 dopisoval s Johannem Wolfgangem Goethem. Od prvního osobního setkání obou učenců v roce 1822 je až do Goethovy smrti v roce 1832 pojilo hluboké přátelství opírající se ve velké míře o přírodovědné zkoumání Čech. Za zmínku v této souvislosti stojí jejich společný průzkum Komorní hůrky (německy Kammerbühl). Na základě inspirace založení nejstaršího muzea v Rakousku ve Štýrském Hradci roku 1811 (tzv. Joanneum) a z přesvědčení o potřebě institucionální podpory vědy a kultury v českých zemích se hraběti Šternberkovi a jeho přátelům podařilo v roce 1818 založit Národní (původně Vlastenecké) muzeum v Praze. Hrabě Šternberk muzeu věnoval nejen velkou část své knihovny či botanických a mineralogických sbírek, ale na jeho rozvoji se ve všech směrech podílel až do roku 1838, kdy na zámku Březina zemřel. Hrabě Kašpar Maria ze Šternberka je pohřben v rodinné hrobce ve Stupně.

 

Literatura a další odkazy

Majer, J.: Kašpar Šternberk. Praha 1997. 

Schweizer, C.: Kaspar Sternberg (1761–1838) und das Vaterländische Museum in Prag als Ausgangspunkt wissenschaftlicher Netzwerke. In: Mensch, Wissenschaft, Magie. Mitteilungen der Österreichischen Gesellschaft für Wissenschaftsgeschichte, 24/2006, s. 95–109.

 

Urzidil, J.: Goethe v Čechách. Příbram 2009, 398–413.

LeO