Kniesovo muzeum Moravského krasu ve Sloupu

1906-1922 

Zřízení geologicko-paleontologického muzea Moravského krasu ve Sloupu Janem Kniesem (1860–1937) v roce 1906 bylo velmi záslužným počinem, neboť toto muzeum patřilo vůbec k prvním svého druhu nejen v českých zemích, ale také v celé Evropě. I když muzeum fungovalo jen 16 let, sehrálo významnou roli jak na poli vědeckého bádání, tak také popularizace v oblasti přírodních věd a archeologie.

 

Muzeum Moravského krasu bylo jeho zakladatelem Janem Kniesem, jedním z tehdejších největších znalců paleolitického osídlení Moravy, slavnostně otevřeno za účasti asi tisíce lidí dne 8. 7. 1906. Pozoruhodností je, že zřízení muzea bylo financováno z Kniesových vlastních finanční zdrojů. Koncepce muzea, při které byla Kniesovi oporou řada odborníků, například paleontolog Antonín Frič či geolog Vladimír Josef Procházka, byla orientována vlastivědně-archeologicky a prezentovala v sále o velikosti 12 × 8 metrů geologické útvary Moravského krasu a bohatě také paleontologické nálezy (zejména amonity). Významnou část Kniesovy sbírky tvořily také osteologické nálezy, přičemž v muzeu byly vystaveny kostry jak menších zvířat (např. myší, ptáků či lišek), tak také velkých zvířat typu jeskynního medvěda, mamuta či nosorožce. Návštěvnost muzea byla za dobu jeho trvání velmi vysoká, kupříkladu v roce 1909 do muzea zavítalo 10 000 návštěvníků. Jeho atraktivita však přitahovala i zahraniční badatele. Knies vydal řadu pohlednic, na kterých se nacházejí nejen fotografie muzea samotného či jednotlivých muzejních exponátů a jeho vlastní portrét, ale jsou na nich vyobrazeny také jeskyně Moravského krasu, ze kterých pocházela řada Kniesových nálezů. Po první světové válce v roce 1919 opustil Jan Knies své učitelské místo ve Sloupu a odešel do penze. S odchodem do důchodu započala jednání o prodeji jeho sbírky, která byla dokončena v roce 1922. Od té doby je sbírka součástí Moravského zemského muzea v Brně, a Kniesovo muzeum Moravského krasu tak zaniklo.

 

Literatura a další odkazy

Kostrhun, P.: Cesty moravské paleolitické archeologie v období Československé republiky. Brno 2014, s. 104–118. 

Oliva, M., Golec, M, Kratochvíl, R., Kostrhun, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích. Brno 2015, s. 191.

LeO

Zobrazit na mapě