Hrob Eduarda Štorcha v Lobči
Datace: 1956
Anotace:
Pedagog, spisovatel, amatérský archeolog a soukromý badatel Eduard Štorch (1878–1956) prožil v Lobči závěr života a je tu také pochován. Ve svém literárním, pedagogicky motivovaném díle se pokusil nastínit obraz života v minulosti na základě existujících archeologických nálezů a svých vlastních experimentů s pobytem v podmínkách prehistorického člověka. Byl též významným reformátorem školství a propagátorem tzv. eubiotiky neboli dobrožilství.
Popis:
Eduard Štorch nebyl vědcem ani akademikem, přesto lze jeho knihy zařadit mezi nejznámější příklad popularizace vědy u nás. Jako pedagog začínal v obtížných podmínkách Mostecka a vystřídal mnoho míst. Jeho dílo bylo motivováno celoživotní snahou o zajímavější podání učiva, o vzájemný pozitivní vztah mezi učitelem a žákem, ale i snahou budovat vztah žáků k samotnému předmětu poznání. Pravděpodobně nejznámější kniha Lovci mamutů vznikla jako „alternativní učebnice dějepisu“. Štorch při jejím psaní vycházel ze známých nalezišť, studoval pečlivě veškeré reálie a zároveň použil vlastní zkušenosti z táboření v přírodě, z pozorování dětí, jejich způsobů, řeči i her. Lze ho v tomto smyslu považovat za předchůdce experimentální archeologie. Rozdělávání ohně pomocí luku se dokonce šel učit k cestovateli A. V. Fričovi. Scéna z Lovců mamutů, kdy dětští hrdinové rozdělají při hře oheň, je ostatně klíčová: Pomyslný „Prometheus“ je dítě, které ukazuje nové cesty, které dospělý nevidí. Štorchovy knihy byly doplněny ilustracemi Zdeňka Buriana. Později byly Štorchovy rekonstrukce považovány za spekulace nebo amatérské vývody, současná antropologie a archeologie nyní jeho dílo zpětně rehabilituje. Štorch byl rovněž aktivním účastníkem tzv. eubiotického hnutí. To je považováno za utopické, nicméně Štorch jako jeden z mála uvedl své myšlenky harmonického vztahu s přírodou jako základu zdravého člověka skutečně do praxe a to ve své přírodní škole na Libeňském ostrově v Praze, kterou provozoval téměř deset let. Jeho reformní snahy však narazily a rovněž jeho zdravotní stav se zhoršil. Závěr života strávil psaním svých románů.
Poslední část svého života prožil Štorch v Lobči a je zde i pochován. Na místním hřbitově má společný hrob s manželkou Boženou, která se účastnila jeho archeologických experimentů a celý život mu pomáhala při pedagogické činnosti, které v bezdětném manželství společně zasvětili svůj život.
Spjatá místa:
Busta a muzeum Eduarda Štorcha v Ostroměři
Muzeum Eduarda Štorcha v Lobči
Místo někdejší přírodní školy Eduarda Štorcha na Libeňském ostrově v Praze
Pamětní kámen Eduarda Štorcha u Pustého vrchu na Lobči
Klíčová slova: antropologie; dějiny přírodních věd; experimentální archeologie; eubiotika; Lovci mamutů; pravěk; reformní pedagogika; popularizace vědy
Literatura a další odkazy:
Kakáč, B.: Kdo byl Eduard Štorch. Albatros, 1986.
Veselý, J.: Kterak…aneb (první) půlkopa, tj. plná třicítka míst a příběhů z české, moravské a slezské minulosti, a to slavné i neslavné. Titanic, 2005, s. 108–115.
Štorch, E.: Dětská farma. Eubiotická reforma školy. Pedagogická práce III, 1929.
Štorch, E.: Lovci mamutů. Toužimský a Moravec, 1937.
Autorské iniciály: MZ
Fotografie:
Hrob Eduarda Štorcha a jeho manželky na lobečském hřbitově (Autor: MZ)
Eduard Štorch s manželkou Boženou (v popředí) před domkem v Lobči (50. léta 20. stol.) (Autor: Foto poskytl Tomáš Pavlík, Muzeum Eduarda Štorcha)
Domek Eduarda Štorcha v Lobči je zachován v původní podobě. Je v soukromém vlastnictví, pro veřejnost běžně nepřístupný. (Autor: MZ)